Na Ceste Brno

Křesťanskou svobodu můžeme zažít jenom tehdy, když uvidíme, jakou hodnotu má Ježíš v našem životě ve srovnání se vším ostatním. Jan 10:10 “Amen, amen, pravím vám, kdo nevchází do ovčince dveřmi, ale vniká tam odjinud, to je zloděj a lupič. Kdo však vchází dveřmi, je pastýř ovcí. Tomu hlídač otevírá a ovce slyší jeho hlas; své ovce volá jménem a vyvádí je. Když všechny své vlastní vyžene ven, kráčí před nimi a ovce ho následují, protože znají jeho hlas. Za cizím však jistě nepůjdou, ale utečou od něho, protože hlas cizích neznají.” Ježíš jim pověděl toto přirovnání, ale oni nepochopili, co jim tím chtěl říci. Ježíš tedy opět řekl: “Amen, amen, pravím vám, já jsem dveře pro ovce. Všichni, kteří přišli přede mnou, jsou zloději a lupiči, ale ovce je neposlechly. Já jsem dveře. Kdo vejde skrze mne, bude zachráněn; bude vcházet i vycházet a nalezne pastvu. Zloděj přichází, jen aby kradl, zabíjel a hubil; já jsem přišel, aby měly život a měly ho hojnost. Otázky Nemáte o sobě příliš vysoké mínění? Projevuje se v

Kdo vlastně zabil Ježíše - kdo může za jeho smrt? Jidáš? Velekněží? Pilát? Anebo demonstranti? Matouš 27:3-5 Když jeho zrádce Jidáš uviděl, že Ježíš byl odsouzen, vyčítal si to a vrátil těch třicet stříbrných vrchním kněžím a starším. „Zhřešil jsem!“ zvolal. Zradil jsem nevinnou krev!“ „Co je nám do toho?“ odpověděli. „To je tvoje věc!“ On pak ty peníze zahodil v chrámě, vyběhl ven a šel se oběsit. Matouš 27:6-8 Vrchní kněží mince posbírali, ale potom si řekli: „Nemůžeme je dát do pokladny, jsou to přece krvavé peníze.“ Dohodli se tedy, že za ně koupí Hrnčířské pole, aby sloužilo k pohřbívání cizinců. Proto se mu až dodnes říká Krvavé pole. Mt 27:15-25 Prokurátor měl ve zvyku propouštět o svátcích na přání lidu jednoho vězně. Tehdy tam měli významného vězně jménem Barabáš. Když se sešly zástupy, Pilát se jich zeptal: „Koho chcete, abych vám propustil? Barabáše, nebo Ježíše zvaného Mesiáš?“ (Věděl totiž, že mu ho vydali z pouhé zášti.) Zatímco Pilát předsedal soudu, jeho žena mu poslala vzkaz: „Neměj nic do či

Někdy máme období, kdy naše služba Bohu je rozprostřena od občerstvení po pouliční evangelium. Někdy je "jen" tím, že přijdu v neděli do shromáždění. Co s tím? Je to problém? Jak se na to dívá Bůh? A může nás inspirovat prorokyně Anna a kus špeku?? Poslechněte si kázání Kláry Helánové o další inspirativní ženě Bible. Lukáš 2:21-39 Osmého dne, když přišel čas obřízky, mu dali jméno Ježíš, jak ho anděl pojmenoval před jeho početím. Když pak přišel čas jejich očišťování podle Mojžíšova zákona, přinesli ho do Jeruzaléma, aby ho postavili před Hospodinem, jak je psáno v Hospodinově zákoně: „Každý chlapec otvírající lůno bude zasvěcen Hospodinu,“ a přinesli oběť, jak říká Hospodinův zákon: „Dvě hrdličky nebo dvě holoubata.“ A hle, v Jeruzalémě byl člověk jménem Simeon. Ten člověk byl spravedlivý a zbožný, očekával potěšení Izraele a Duch svatý byl na něm. Duchem svatým mu bylo sděleno, že nezakusí smrt, dokud neuvidí Hospodinova Mesiáše. Veden Duchem tedy přišel do chrámu. Když rodiče přinesli dítě Ježíše

Je Bůh opravdu skutečný? A jsou způsoby, jak se o něm můžeme dozvědět tady na zemi? Kolem Ducha svatého se vedlo mnoho debat a bylo mnoho neshod a rozdělení mezi křesťany. Kdo to tedy je a proč je tady na zemi?? Duch svatý dává život a vede nás k v obnově našeho života. Otázky Budeme schopní rozšířit svůj pohled? Vytváříme prostor pro Ducha svatého? Počítáme se změnou? Gen 1:1-2 Na počátku Bůh stvořil nebe a zemi. Země pak byla pustá a prázdná, nad propastí byla tma a nad vodami se vznášel Boží Duch. Jan 3:1-8 Mezi farizeji byl člověk jménem Nikodém, židovský hodnostář. Přišel za Ježíšem v noci a řekl mu: „Rabbi, víme, že jsi přišel jako učitel od Boha. Nikdo přece nemůže dělat zázraky, které děláš ty, není-li Bůh s ním.“ Ježíš mu odpověděl: „Amen, amen, říkám ti: Pokud se někdo nenarodí znovu, nemůže spatřit Boží království.“ „Jak se může člověk narodit, když je starý?“ řekl na to Nikodém. „Může se snad vrátit do matčina lůna a podruhé se narodit?“ Ježíš mu odpověděl: „Amen, amen, říkám ti: Kdo se nena

Eiáš byl boží muž. V jeho životě se udály zázračné věci, ale přesto bojoval se strachem a obavami, i když viděl, jak Bůh jedná. Jak to máme my? Jak se u něj můžeme pro náš život inspirovat? A mohou nám k tomu pomoci i příběhy lidí, kteří žijí na okraji společnosti a kterým pomáhá služba Hooligans Church? Poslechněte si Mefa... 1 Královská 17:1-24 Eliáš Tišbejský, přistěhovalec z Gileádu, řekl Achabovi: „Jakože je živ Hospodin, Bůh Izraele, před jehož tváří stojím, v těchto letech nebude rosa ani déšť – jedině na mé slovo.“ Potom dostal slovo Hospodinovo: „Odejdi odsud, obrať se na východ a skryj se u potoka Kerít na protější straně Jordánu. Z toho potoka budeš pít a havranům jsem přikázal, aby tě tam živili.“ Odešel tedy a zachoval se podle Hospodinova slova: šel a usadil se u potoka Kerít na protější straně Jordánu. Havrani mu ráno i večer nosili chléb a maso a z potoka pil. Po nějaké době ale potok vyschl, protože v zemi nepršelo. Tehdy dostal slovo Hospodinovo: „Vstaň, jdi do Sarepty Sidonské a zůstaň tam.

Ježíšův příběh je pro některé zajímavější, než pro ostatní. A někdy se můžeme ptát, proč něco udělal. To je případ tří příběhů před Velikonocemi, kdy byl ukřižován - vjezd do Jeruzaléma, vyhnání překupníků z chrámu a prokletí fíkovníku. Pojďme se na to podívat blíže... Ježíš, jako nový král, chce mít skutečný vliv na životy lidí, kteří ho chtějí následovat. Má moje víra skutečný dopad anebo je to jen něco duchovního? Neměníme smysl naší víry? Necháme se konfrontovat? Matouš 21:1-22 Král na oslu Když se přiblížili k Jeruzalému a přišli do Betfagé u Olivetské hory, poslal Ježíš dva učedníky a řekl jim: „Jděte do vesnice před vámi. Hned tam najdete přivázanou oslici a u ní oslátko. Odvažte je a přiveďte ke mně. Kdyby vám někdo něco namítal, odpovězte: ‚Pán je potřebuje‘ a hned je pošle.“ To se stalo, aby se naplnilo slovo proroka: „Povězte Dceři sionské: Hle, tvůj král přichází k tobě, mírný, sedící na oslu, na oslíku, osličím hříbátku.“ Učedníci šli a udělali, jak jim Ježíš přikázal. Přivedli oslici s osl

Co je naděje? Očekávání, že věci dopadnou dobře anebo že Bůh splní své sliby... Jakou naději máme my a jakou kolem sebe šíříme? Naděje je jak pro tento svět, tak i pro ty, kteří trpí. Bůh to s námi nevzdal... Zjevení 21:1-4 Potom jsem uviděl nové nebe a novou zemi. Neboť první nebe a první země pominuly a moře již nebylo. Uviděl jsem svaté město, Nový Jeruzalém, jak sestupuje od Boha z nebe, připravený jako nevěsta okrášlená pro svého muže. Uslyšel jsem mocný hlas z trůnu: „Hle, Boží stánek s lidmi: bude bydlet s nimi a oni budou jeho lid; Bůh sám bude s nimi a bude jejich Bohem. On jim setře každou slzu z očí a smrt už nebude, ani nářek ani křik ani bolest už nikdy nebude; neboť minulé věci pominuly.“

Nahrávka večeru chval se povedla, tak si můžete připomenout písně, které jsme společně zpívali... Po tebe túžim viac Jen ty jsi hoden Ať požehnán je Bůh How great is our God Kdo je tím Králem slávy Chci jít za Tebou Mou cestu v rukou máš Len Tebe a nie nám Resurrection day

Během historie se měnilo od přinášení živých obětí až po něco, co prožívám sám ve svém nitru. Uctívání Boha se týká našeho vnitřního života, který určuje náš směr a také našeho chování, které určuje naši vzdálenost od toho, co Ježíš učil. Vnitřní život je jako volant a naše chování jako plyn - u auta - životem se nedá "jet" bez jednoho z nich. Římanům 12:1 Když nám Bůh tak mnoha způsoby projevuje své milosrdenství, dejte mu i vy sami sebe plně k službám. Taková oběť je mu nejmilejší, tím ho nejlépe můžeme uctít. Lukáš 15:11-32 Ježíš pokračoval: „Jeden člověk měl dva syny. Ten mladší řekl otci: ‚Otče, dej mi díl majetku, který mi náleží.‘ A tak jim rozdělil své jmění. Za pár dní mladší syn všechno prodal a odešel do daleké země, kde svůj majetek promrhal rozmařilým životem. Když všechno utratil, nastal v té zemi veliký hlad a on začal trpět nouzi. Později se uchytil u jednoho občana té země a ten ho poslal na pole pást prasata. Toužil se najíst aspoň lusků, které žrala ta prasata, ale nedostával ani to. Nakon

Je naše postavení ve společnosti, náš původ, naše vzdělání to hlavní v perspektivě věčnosti? anebo je potřeba se zaměřit na něco jiného? Kde se bere naše spravedlnost před Bohem? Tak na to nám odpověděl apoštol Pavel v první části třetí kapitoly knihy do Filipis, kam se opět vracíme... Filipským 3:1-10 Dále pak, bratři moji, radujte se v Pánu. Psát vám znovu stále totéž mi není nijak zatěžko a pro vás to znamená jistotu. Dejte si pozor na ty psy, dejte si pozor na ty zločince, dejte si pozor na ty řezníky! Obřízku v pravém smyslu máme totiž my, kdo sloužíme Bohu duchem, chlubíme se Kristem Ježíšem a nespoléháme na tělo. Vždyť právě já bych mohl spoléhat na tělo. Zdá-li se někomu, že může spoléhat na tělo, já bych mohl mnohem spíše: obřezán osmého dne, z rodu Izraelova, z pokolení Benjamínova, Hebrej z Hebrejů, co do Zákona farizeus, co do horlivosti pronásledovatel církve, co do spravedlnosti Zákona jsem byl bez chyby. Cokoli však pro mě bylo ziskem, to teď pro Krista pokládám za ztrátu. A vůbec všechno poklá

Je tu další díl nepravidelného seriálu o inspirativních biblických ženách. Podíváme se na příběh o Abigail. Bude řeč o hněvu, zradě, ale i lásce a milosti. 1 Samuel 25:2-42 David svým mužům řekl: „Každý si připásejte meč.“ Všichni včetně Davida si tedy připásali meč a asi čtyři sta mužů vyrazilo za Davidem. Dvě stě jich zůstalo u zásob. Jeden z Nábalových mládenců mezitím řekl Nábalově ženě Abigail: „Víš, že David poslal z pouště k našemu pánovi posly s pozdravem, ale on jim vynadal? Ti muži na nás byli velmi hodní, chovali se k nám slušně a po celou dobu, kdy jsme s nimi byli na pastvinách, se nám vůbec nic neztratilo. Ve dne i v noci nás chránili jako hradba, celou tu dobu, kterou jsme s nimi strávili, když jsme pásli stáda. Rozmysli si teď dobře, co bys měla udělat, protože náš pán i celý jeho dům se řítí do neštěstí. Jenže je to takový ničema, že s ním není řeč.“ Abigail rychle vzala dvě stě chlebů, dva měchy vína, pět připravených ovcí, pět měr praženého zrní, sto sušených hroznů a dvě stě hrud fíků a n

Problém vzniká, když se církev povede. Ježíš vytváří novou komunitu do které zve lidi, kteří by normálně neměli nic společného. Matouš 9:9-17 Cestou odtud Ježíš uviděl člověka jménem Matouš, jak sedí v celnici. Řekl mu: „Pojď za mnou,“ a on vstal a šel za ním. Když pak Ježíš stoloval v jeho domě, přišlo tam mnoho výběrčích daní a různých hříšníků a stolovali s Ježíšem a jeho učedníky. Uviděli to farizeové a řekli jeho učedníkům: „Jak to, že váš mistr jí s výběrčími daní a hříšníky?“ Ježíš to uslyšel a odpověděl jim: „Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Jděte a přemýšlejte, co znamená: ‚Chci milosrdenství, ne oběti.‘ Nepřišel jsem volat spravedlivé, ale hříšníky.“ Potom k němu přišli učedníci Jana Křtitele. „Jak to, že my a farizeové se postíme často, ale tvoji učedníci se nepostí?" ptali se. Ježíš jim odpověděl: „Mohou ženichovi přátelé truchlit, dokud je ženich ještě s nimi? Přijdou dny, kdy jim bude ženich vzat, a tehdy se budou postit. Nikdo nepřišívá na starý plášť záplatu z nové látky. Taková výplň

Příběh oprav jednotlivých bran nám ukazuje na to, že na té "Boží stavbě" se nepracuje sólo, ale v týmu. Budování společenství je společné dílo. Rybná brána nám ukazuje na důležitost našeho osobního svědectví druhým lidem. Stará brána zase ukazuje na to, že nemusíme vždy to staré úplně opouštět a dělat jinak.  Nehemjáš 3:3-8 Rybnou bránu stavěli synové Senáovi. Vyztužili ji trámy a vsadili vrata se zámky a závorami. Vedle nich opravoval Meremót, syn Urijáše, syna Kósova; vedle nich také  opravoval Mešulám, syn Berekjáše, syna Mešézabelova; vedle nich také  opravoval Baanův syn Sádok. Vedle nich opravovali Tekójští; jejich vznešení však nesklonili šíji k službě pro svého Pána. Starou bránu opravovali Paseachův syn Jójada a Besódjášův syn Mešulám.  Vyztužili ji trámy a vsadili vrata se zámky a závorami. Vedle nich opravoval Melatjáš Gibeónský a Jadón Meronótský, též muži z  Gibeónu a z Mispy, jež patří pod správu zaeufratského místodržitele. Vedle něho opravoval Charhajášův syn Uzíel, je

Bůh si vybral Davida podle jeho srdce a ne podle toho, jak vypadal zvnějšku. A tato premisa platí i pro naši dobu. Bůh se dívá na to, kde je naše srdce a jaké je. 1 Samuel 16:1-13 Hospodin řekl Samuelovi: „Jak dlouho budeš truchlit nad Saulem? Já jsem ho přece jako krále nad Izraelem odmítl. Naplň si roh olejem a jdi. Posílám tě k Jišajovi Betlémskému, neboť jsem si jednoho z jeho synů vybral za krále.“ „Jak bych mohl jít?“ namítl Samuel. „Až se to dozví Saul, zabije mě.“ Hospodin mu odpověděl: „Vezmeš s sebou jalovici a řekneš: ‚Přišel jsem obětovat Hospodinu.‘ Jišaje pozveš k oběti a já ti ukážu, co máš dělat. Pomažeš mi toho, o kterém ti řeknu.“ Samuel tedy udělal, jak mu Hospodin řekl. Když přišel do Betléma, stařešinové města se vylekali a vyšli mu naproti s otázkou: „Přinášíš pokoj?“ „Ano, pokoj,“ odpověděl. „Přišel jsem obětovat Hospodinu. Posvěťte se a přijďte za mnou k oběti.“ Také Jišaje a jeho syny posvětil a pozval je k oběti. Když přišli, uviděl Eliaba a řekl si: „To jistě bude Hospodinův pomazan

Vánoce nejsou jen dalším obyčejným příběhem v Bibli, i když se nám to tak může už jevit, protože jsme ho slyšeli mockrát. Je to příběh jedinečný - Bůh, který stvořil vše kolem nás se narodí jako dítě. Dítě, které zachraňuje. Ježíš nás přišel zachránit ne od Boha, ale od hříchu. Matouš 1:18-25 Narození Ježíše Krista se událo takto: Jeho matka Marie byla zasnoubena Josefovi, ale předtím, než se vzali, se ukázalo, že je těhotná z Ducha svatého. Její muž Josef byl spravedlivý, a protože ji nechtěl veřejně zostudit, rozhodl se, že se s ní rozejde v tichosti. Když však o tom přemýšlel, hle, ve snu se mu ukázal Hospodinův anděl a řekl: „Josefe, synu Davidův, neboj se vzít si Marii za manželku, neboť to, co v ní bylo počato, je z Ducha svatého. Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš, neboť on zachrání svůj lid od jejich hříchů.“ To vše se stalo, aby se naplnilo, co Hospodin řekl ústy proroka: „Hle, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Immanuel,“ což se překládá: Bůh je s námi. Když se Josef probudil, zachoval se, jak

Příběh o vyvedení Izraelitů z Egypta je poměrně známý. Slyšeli jste ale už příběh o vyvedení Mojžíše z Midjánu? Čím může být příběh Mojžíšovy rodiny inspirativní pro nás dnes?

Jak prožily vánoční příběh jeho dvě účastnice Marie a Alžběta? A můžeme si z jejich přístupu a příběhů vzít něco do našich životů?? Vše se dozvíte ve Vánočním kázání Kláry... Lukáš 1:26-38 Když byla Alžběta v šestém měsíci, poslal Bůh anděla Gabriela do galilejského města jménem Nazaret k panně zasnoubené muži jménem Josef, z domu Davidova. Ta panna se jmenovala Marie. Když k ní přišel, řekl: „Zdravím tě, milostí obdařená, Hospodin s tebou!“ Ta slova ji rozrušila. Co to bylo za pozdrav? přemýšlela. Anděl jí ale řekl: „Neboj se, Marie, vždyť jsi nalezla milost u Boha! Hle, počneš, porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. Bude veliký, bude nazýván Synem Nejvyššího a Hospodin, náš Bůh, mu dá trůn jeho otce Davida. Bude navěky kralovat nad domem Jákobovým a jeho kralování bude bez konce.“ „Jak se to stane?“ zeptala se Marie anděla. „Vždyť jsem ještě nepoznala muže.“ „Sestoupí na tebe Duch svatý a zastíní tě moc Nejvyššího,“ odpověděl jí anděl. „To svaté dítě, které se narodí, proto bude nazýváno Syn Boží. A hle, tvá př

Otázka, kterou Ježíš položil učedníkům - "Chcete i Vy odejít?" - je platná i pro nás a provází nás celým naším životem, pokud jsme věřící. Je tu, když se nedaří, když máme problémy, když se naše víra otřásá. Jak jsme na tom doopravdy a jak na ni odpověděli Ježíšovi nejbližší? Jan 6:60-69 Mnozí z jeho učedníků, kteří to slyšeli, si tehdy řekli: „To jsou těžká slova. Kdo to může poslouchat?“ Ježíš v nitru poznal, že jeho učedníci kvůli tomu reptají, a tak jim řekl: „Tohle vás uráží? A co kdybyste viděli Syna člověka vystupovat tam, kde byl dříve? Duch je ten, kdo dává život; tělo nedokáže nic. Slova, která vám mluvím, jsou Duch a jsou život. Někteří z vás ale nevěří.“ (Ježíš totiž od počátku věděl, kteří nevěřili a kdo ho zradí.) Potom dodal: „Proto jsem vám řekl, že ke mně nikdo nemůže přijít, není-li mu to dáno od Otce.“ Mnozí z jeho učedníků kvůli tomu odešli a už s ním nechtěli nic mít. „Chcete odejít i vy?“ zeptal se Ježíš tehdy svých Dvanácti. „Pane, ke komu bychom šli?“ odpověděl mu Šimon Petr. „Ty máš s

Je v současné době vůbec možné žít radostný život? Není starostí a problému příliš? A souvisí Vánoce s radostí? Co s tím - víc v kázání, kdy pokračujeme ve výkaldu knihy Filipským... Filipským 3:1 Dále pak, bratři moji, radujte se v Pánu. Psát vám znovu stále totéž mi není nijak zatěžko a pro vás to znamená jistotu. Jan 16:19-22,33 Ježíš poznal, že se ho chtěli zeptat, a tak jim řekl: „Dohadujete se o tom, že jsem řekl: ‚Za okamžik mě už neuvidíte a za další okamžik mě spatříte‘? Amen, amen, říkám vám, že budete plakat a naříkat, ale svět se bude radovat. Budete se trápit, ale vaše úzkost se obrátí v radost. Když žena rodí, zakouší úzkost, protože přišla její chvilka. Poté, co porodí děťátko, ale na trápení zapomene pro radost, že se na svět narodil člověk. I vy teď zakoušíte úzkost, ale až se znovu uvidíme, vaše srdce bude jásat radostí a tu radost vám nikdo nevezme. Toto vše jsem vám pověděl, abyste ve mně nalezli pokoj. Na světě zakoušíte soužení, ale buďte stateční – já jsem přemohl svět.“

Obnova hradeb Jeruzaléma začala poté, co přijel Nehemjáš. Neměl pompézní start, protože dílo korunuje až to, jak je dokončené. Obnova začala u Ovčí brány, která pro nás symbolizuje Beránka který byl obětován za náš hřích jednou provždy a dokonale - dostala nás pod milost! Neh 2:11-20 Tak jsem přišel do Jeruzaléma. Po třech dnech tamního pobytu jsem vstal v noci spolu s několika muži, ale neoznámil jsem nikomu, co  mi můj Bůh vložil do srdce, abych udělal pro Jeruzalém. Neměl jsem s  sebou žádné zvíře kromě toho, na němž jsem jel. Vyjel  jsem v noci Údolní branou směrem k Dračí studni a k Hnojné bráně.  Přitom jsem si pozorně všímal pobořených jeruzalémských hradeb a bran  zničených ohněm. Pak jsem pokračoval k Studničné bráně a ke královskému rybníku; zde však nebylo místo pro zvíře, aby se mnou prošlo. Ubíral  jsem se tedy v noci vzhůru úvalem a pozorně jsem si všímal hradeb. Pak  jsem se obrátil, vjel jsem Údolní branou a vrátil se zpět. Představenstvo  nevědělo o tom